Kdysi letěli tři přátelé přes střední Afriku do jednoho velkého města. Znali se již od dětství, avšak dlouhá léta se neviděli a nyní konečně měli možnost společně někam vyrazit. Od dob jejich nejútlejšího mládí, kdy se viděli naposledy, se všichni tři vydali různými cestami. Jeden se stal uznávaným vědcem, který má sbírku diplomů a certifikátů, je vyhlášeným ve svém oboru a vědecká komunita si ho velmi váží. Druhý skončil jako prostý dělník, který v létě i zimě, v horku i mrazech, pracuje na stavbách, aby si vydělal na živobytí, a rád holduje alkoholu a tabáku. Třetí se neusadil. Cestoval po světě a sbíral lidské vědění předávané po generacích. Navštívil tak Izrael, kde byl hostem u velkého chasidského mudrce, i Indii, kde pobyl v jednom z mnoha ášramů s neznámým avšak moudrým guruem, v Japonsku, kde nějaký čas bydlel v zenbuddhistickém klášteře, a nakonec i ve Spojených státech, kde se setkal se známými osobními učiteli a motivátory.
Čirou náhodou se však motor u letadla při cestě porouchal a letadlo havarovalo v poušti. Jako zázrakem všichni tři známí přežili. A jelikož poušť je velmi nemilým hostitelem, začali kamarádi vymýšlet způsob, jak se dostat do civilizace a zachránit se před jistou smrtí mezi hromadami písku. Vědátor se pustil do vymýšlení matematicky nejlepší a nejkratší cesty za využití jeho racionálních poznatků a domněnek. Dělník se chtěl co nejrychleji vydat pěšky pryč, proto naléhal na zbylé dva, aby šli s ní
. Vědátor odmítl. Řekl, že nejdříve vypočte nejlepší cestu a teprve pak se na ni vydá. Třetí, cestovatel, řekl, že nemají, co ztratit, a tak s dělníkem šel. Vědátor zarputile odmítal, a tak ho tam dva přátelé nechali. Šli a šli a šli, a šli velmi dlouho. Cesta se zdála být nekonečná, když tu najednou oáza! Dva vyprahlí přátelé skoro umřelí žízní, nemohli věřit svým očím. Dělník se rychle rozeběhl a skočil do oázy a začal se šplouchat ve vodě. Cestovatel stál opodál se zamračeným výrazem. Dělník řekl: "Co se děje? Oáza! Naše modlitby byly vyslyšeny! Pojď a přidej se ke mě!" Cestovatel byl však příliš moudrý. Prohlédl iluzi, věděl, že hledí na fata morganu. Řekl dělníkovi: "Je to jen iluze! Vzdej se té oázy a pokračuj se mnou!" Dělník byl však naprosto mimo: "Nikam nejdu! Tady je mi dobře! Nalezl jsem vodu!" A tak tam dělník zůstal a cestovatel musel pokračovat dál sám.
Vědátor zemřel dříve, než zjistil správný výsledek, dělník se utopil ve své iluzi, jediný cestovatel došel do nedalekého města, které se ukrývalo hned za kopcem, a přežil.
- Ni Ck